Scénář dožínek
Stůl pokrytý plenou,hliněné půllitry,džbán,ošatka s koláči,věnec a kytice z klasů.

Z jedné strany nastupují zpěváci a tanečníci s písní:
Už je sluníčko za horou, za horou,
ženci a žnečky z pole dou, z pole dou,
ženci a žnečky z pole dou.Paňmámo neste večeři, večeři,
už vám dou ženci do dveří, do dveří,
už vám dou ženci do dveří.
Co ste paňmámo vařila, vařila,
dnes nám ta dřina skončila, skončila,
dnes nám ta dřina skončila.

Z druhé strany nastupuje hospodář s hospodyní, hospodář nese džbán a hospodyně ošatku s koláči.

Hospodyně zve chasu ke stolu zpěvem:
Jen poďte všichni ke stolu, ke stolu,
muziku pusťte ke slovu, ke slovu,
muziku pusťte ke slovu.

Všichni sborově navazují:
Zahrajte nám muzikanti,zahrajte nám zvesela,
radujte se mladí,staří už je plná stodola.
Už nám pjivo v mázech pění,už sou tady koláče,
zahrajte nám muzikanti,ať se chasa vyskáče.


Hospodář během písně staví na stůl džbán a hospodyně pokládá ošatku.Po několika taktech předehry začínají všichni zpívat:
Tu máte sedláče,tu máte věnec,
že vy ste bejvával hezkej mládenec.
Hezkej mládenec,růžový tváře,
my sme ho uvjili při vašem dvoře.
Při vašem dvoře,vašem dvorečku,
abyste vy nám dal pjiva holbičku.
Makovej koláč a v něm rozinky,
abyste věděli,že sou dožínky.
Tu máte sedláče,tu máte věnec,
abyste vy věděl,že je žním konec.
Tu máte tetička,tu máte kytičku,
my sme vám požali všechnu pšeničku.
Všechnu pšeničku,všechno osení,
my vám děkujem za posloužení.
Za posloužení,za trpělivost,
vždyť vy ste zkusila při tom ohni dost.
Při tom ohni dost,při tom všem horku,
vy ste nám vařila dobrou polívku.
Bílý koláče,taky kašičku,
tak sme vám uvjili pěknou kytičku.

Během písně přichází na scénu chlapec s věncem a děvče s kyticí.

Po skončení písně předá chlapec hospodáři věnec a děvče hospodyni kytici.Děvče pronáší blahopřání:
Mjilej pane hospodáři,i vy mjilá paňmámo,
radostí nám oči září,všechno už je skonáno.
Obilí sme uklidili, v suchu celá ouroda,a ten věnec
z klasů,kvítí,přijměte jak vděčnej dar.

Hospodář děkuje:
Děkuji vám,moji mjilí,za vaši velkou práci a tobě za pěkný vinšování.

Hospodyně se přidává:
A já vám děkuji za přičinlivost,za všechen pot a za každou píseň.

Hospodář zve pohybem ruky všechny ke stolu,znázorňuje dolévání pullitrů a říká:
Dnes vás všechny zvem na pohoštění a velikou radost.

Sólo: Že to pjivo nevypiju,že to pjivo vypiju...
Všichni sborově (půllitry v rukách)
Už sme žito posekali,tak ho taky svážem,
aby lidi neříkali,že nic nedokážem.
Už sme žito posekali,už sme ho i svázali,
do stodol ho navozili,všechnu chasu sezvali.
Už je to uděláno,už je to hotovo,
pár vajíček na rendlíček,kousek másla do toho.

Zpěváci zůstávají u stolu,tanečníci udělají kruh uprostřed jeviště a začíná tanec sedláček:
Esli víte jak sedláček, esli víte jak sedláček,
esli víte jak sedláček obilíčko seje.
Takto,takto,tak sedláček, takto,takto,tak sedláček
takto,takto,tak sedláček, obilíčko seje.
Následuje : seče,mlátí,platí,po práci si hoví,dožínky své slaví.
Poslední sloka se hraje ve zrychleném tempu.
,,A nejčko páni muzikanti,sólo pro pana hospodáře s paní hospodyní.”

Před další písní vyhlásí první žnec sólo pro hospodáře s hospodyní,převezme od nich věnec s kyticí,položí je na stůl a přidá se k ostatním tanečníkům.

Hospodář s hospodyní tancují uprostřed kruhu,ostatní chodí kolem nich, tzv.zpátečním krokem,tzn.že kruh se zvětšuje a zase zmenšuje.Zpívá se:
Nejčkon už sedláci máte vyhráno,
sklidili ste z pole,není to dávno.
Žitečko,ječmen,pšenisi ,voves,
nemusíte selky na pole pod les.
Ty klásky na poli,co sme nechali,
zažeňte tam husy,by je sebraly.
Posvícení je za dveřma, v síni,
děte pro řezníka ať de bít svini.

Po skončení tance hospodář s hospodyní přecházejí ke zpěvákům a tance jdou jeden za druhým bez přerušení.Začíná se zpěvem:
Koulelo se koulelo,červené jablíčko,
jen se na mě nehněvej má zlatá Ančičko.
Já se na tě nehněvám,ale je mi líto,
že si chodil za jinou,přes zelený žito.
Žito, žito, žitečko,kdo tě bude vázat,
Má mjilá je daleko,muším pro ni vzkázat.

Páry se postaví čelem proti sobě a začínají tance: proplítanej,obkročák,babka,řezanka,
rejdovák,dupák,klenutá, doudlebská.

Doudlebské dožínky v r.1999:
Čí jsou dožínky? Naše!!!
Právě tohle prohlašovali v roce 1999 všichni členové Národopisného souboru Doudleban,kteří připravili již III.ročník Doudlebských dožínek.
A protože Doudlebáci jsou pravé ˝selské palice˝ neodradilo je ani nepříznivé počasí v minulých ročnících.Vždyť co může být krásnějšího,než pestré jihočeské kroje,vyzdobené vozy a zlaté obilí ozářené sluníčkem.
Bývalo zvykem,že na poslední den žní se nechávalo na poli obilí pouze na jednu fůru,vůz se vyzdobil,chasa z posledního posekaného obilí uvila věnec s kyticí a zvesela,s písničkou se vracela do stavení.Tam předala věnec s kyticí hospodáři a hospodyni jako upozornění,že všichni pracovali ze všech sil,že je obilí pod střechou a tím je hlavní část potravy zajištěna.A že teď mají právo si alespoň několik hodin odpočinout po té namáhavé práci.Ale odpočinout vesele - při písničce a tanci.Správný hospodář se nesměl nechat zahanbit a musel být připraven.Piva,koláčů musel být dostatek pro všechny,kteří se na žních podíleli.
Svět jde kupředu,dávno již nesekáme obilí kosou a srpem,jako dřív.Ale stále platí,že dobrého chleba se člověk nikdy nepřejí a jeho základem je zase jen obilí.
Již stará doudlebská písnička říká ˝Už sme žito posekali,už sme ho i svázali,do stodol ho navozili,všechnu chasu sezvali˝.

Informace poskytl Národopisný soubor Doudleban www.email.cz/doudleban
umělecká vedoucí: Mirka Dürnfelderová

DALŠÍ INFORMACE: http://www.cmail.cz/doudleban